Jak mě zprznil Vinnetou
Na dospívající dívku jsem mívala bizarní literární vkus. Přezíravě jsem pohrdla vším, co jen trochu zavánělo krajkou, princeznovskou korunkou a prvními polibky. Pravda, v době mé puberty ještě nebyl trh zaplaven romantickými trháky, kde je hlavním hrdinou melancholický upír s tubou gelu na vlasech. Kdyby bylo Stmívání publikováno o dvacet let dříve, vznikla by snad u mě patologická fixace na bledé muže s nedostatkem červených krvinek. Možná by se mi tak žilo lépe.
Já však měla smůlu. Ve vývojovém období charakterizovaném sklonem nenasytně se vrhnout i na četbu návodu na přípravu pudinku či etikety na čisticím prostředku, se mi do rukou dostaly knihy Karla Maye. A já byla chycena, lapena, uchvácena a doživotně ztracena. Přiznám se, že jsem se zamilovala. Ne do Vinnetoua, ale do jeho pokrevního bratra Šárlího. Milovala jsem jeho germánský vzhled, dobré srdéčko a především ideály bratrství, mezilidské lásky a rasového pochopení.
Chtěla jsem být jako on. Ne že bych toužila stát se zálesákem. K pobytu v přírodě jsem odjakživa měla velmi rezervovaný vztah. Rovněž jsem i ve své dětské mysli chápala, že moje budoucí pracovní kariéra se bude těžko odehrávat ve znamení střelby z opakovačky, lovu medvědů a útěků ze zajetí proradných Kijowů.
Avšak myšlenka čistého přátelství až za hrob, studánkově průzračných citů k blízké osobě a vztahů založených na věrnosti, cti a nehynoucí loajalitě, se mi vryla hluboce do vědomí. Díky knihám Karla Maye jsem doživotně hendikepovaná touhou po přátelské náklonnosti, která by neznala hranic.
Už mi není jedenáct. Místo napínavých příběhů z Divokého západu čtu knihy o výchově psů, koček a dětí. Místo koně Hatátitly máme firemní motorové vozidlo, místo pušky v rukou třímám vztekající se batole a místo grizzlyho na mě útočí brebentící předškolák. Prostě jsem dospělá. Velká holka.
Ale pořád od svých kamarádů čekám, že vezmou nůž, naříznou si zápěstí a spojí svou krev s mou. Že mi budou krýt záda, až budu kličkovat před kulkami nepřítele. Že mě utěší, až budu raněná. Že budou strážit má tajemství a na oplátku se mi svěřovat se vším, co jim běží hlavou.
Přátelé občas vezmou nůž. Zabodnou mi ho mezi lopatky. Krve je u toho spousta, ale rány mi pak nikdo neošetří. Nanejvýš se mi dostane dobře míněné připomínky, že tak to v životě chodí.
Asi je to tím, že nejsem Old Shatterhand. A Vinnetouů je zoufale málo.
Ale já se nedokážu vzdát. Stále čekám s nabídkou pokrevního sesterství. Ušlechtilý Apač mi totiž změnil život.
Zdá se, že nadobro …
Gabriela Chrastilová
Být jako vakovlk
Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích (chudáci, co dopadli stejně jako ty moje neurony).
Gabriela Chrastilová
Hlavně přirozeně
Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab (porodních).
Gabriela Chrastilová
Jak se budu jmenovat?
Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že z hlavy úplně vytěsnila jinou možnost, tedy že by se jí narodila holčička.
Gabriela Chrastilová
Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou
Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).
Gabriela Chrastilová
Pět metrů krásy
Jsem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
U Charkova jde vše podle plánu, město zatím dobýt nechceme, tvrdí Putin
Ruské síly podle prezidenta Vladimira Putina v Charkovské oblasti postupují podle plánu. S dobytím...
Fico je při vědomí, odebrali mu odumřelou tkáň. Čeká ho další operace
Slovenský premiér Robert Fico je při vědomí, v závažném, ale stabilizovaném stavu, řekla šéfka...
Nova i Prima zahajují předvolební vysílání, nabídnou debaty i rozhovory s lídry
Televize Nova a Prima přešly do volebního režimu. Nova startuje v pátek odpoledne na TN Live první...
Piráti plánují boj s dezinformacemi. Putin má zájem ovlivnit eurovolby, míní
Dezinformace jsou podle vládních Pirátů jednou z pěti největších hrozeb pro nadcházející...
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2722x
Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť.
Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz