Pohádky s příchutí exotického koření
Měla jsem ho za laciného citového vyděrače.
Vzbuzoval ve mně odpor.
Na dlouhou dobu jsem ho zavrhla. Usoudila jsem, že mám raději střídmější typy. Nenápadné a hlubokomyslné. Takové, které raději naznačují, než aby svoje emoce servírovaly na stříbrném tácu a lásku vyznávaly tancem a zpěvem serenád.
Pak se něco změnilo.
Já jsem se změnila.
Cynismus mě začal nudit.
Hluboké myšlenky byly příliš hluboko na to, abych je měla chuť vytahovat na povrch.
Černá barva už nebyla in.
Pokorně jsem se k němu vrátila. K Bollywoodu. Indické továrně na sny.
Zprvu mě polévaly horké vlny rozpaků. Všeho bylo poněkud příliš. Příliš lásky, příliš smíchu a příliš slzí. Ale když jsem překonala první návaly studu a přestalo mi vadit klasické bollywoodské přehrávání, zjistila jsem, že taji jak sněhová vločka na rozpálených kamnech.
Mělo to něco do sebe.
To něco, co jsem si kdysi zvykla hledat v pohádkách. Dokud jsem byla malá holka. Pravda, už jsem docela velká holka. Mám vlastní potomky, kteří si formují duše svými oblíbenými příběhy. Jsem už dospělá, ale dětská touha po souboji dobra a zla, touha po dobrých koncích a spravedlnosti, jež vždy najde naplnění, mě neopustila.
Našla jsem svoje pohádky. Barevné, hlučné, ztřeštěné, bláznivé, uplakané, srdceryvné a neskonale dojemné. Pohybují se na hranici vkusu a krůček po krůčku mě nutí dívat se na svět novým pohledem.
Nebudu tu nikoho přesvědčovat o kvalitě či nekvalitě indické filmové produkce. Nejsem žádný filmový znalec. Řídím se pouze svým subjektivním vkusem a svými city.
Bolly-pohádky jsou pro mě jako kalorický zákusek po dobrém obědě. Moje hezká chvilka uprostřed dne (nu, chvilka... s jejich velkorysou stopáží zřejmě nelze mluvit o pouhé chvilce). Moje růžová bublina, kam se schovám, když potřebuju věřit, že svět je dobrý a láska vítězí nad nenávistí. Sladká iluze, která ve mně probouzí touhu zavinout se do hedvábného sárí, nasadit si na zápěstí a kotníky chřestící náramky, ozdobit si ruce hennou a protančit svými každodenními povinnostmi.
Můžeme se smát sladkobolné naivitě, kterou tyhle filmy obvykle přetékají. Můžeme si povýšeně utahovat z jejich odtrženosti od reality.
Anebo můžeme začít znovu věřit na pohádky. Smát se a plakat a dovolit si být znovu dítětem.
Je to jako s láskou. Přijde, když jste připravení. Přijde, když se jí otevřete. Já to zkusila. A úžasně si to užívám.
http://www.youtube.com/watch?v=pBR7cFr8-TI
Gabriela Chrastilová
Být jako vakovlk
Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích (chudáci, co dopadli stejně jako ty moje neurony).
Gabriela Chrastilová
Hlavně přirozeně
Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab (porodních).
Gabriela Chrastilová
Jak se budu jmenovat?
Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že z hlavy úplně vytěsnila jinou možnost, tedy že by se jí narodila holčička.
Gabriela Chrastilová
Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou
Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).
Gabriela Chrastilová
Pět metrů krásy
Jsem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2722x
Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť.
Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz