velmi

jsem se v tomhle článku poznávala Třeba když jsem v křečích trávila dopoledne na záchodě a zároveň jsem na míse hopskala ve snaze uspat novorozeně v šátku...ach jo. Nevrátí se ta doba třeba za dvacet let? Nejsem tak náročná, abych doufala, že mě, stařenu, bude někdo opečovávat...stačilo by mi, aby mě nechali v klidu ležet a trpět

Bude ještě hůř

To víte čím je člověk starší, tím míň péče od okolí dostává. Si musíte zvykat, život se s nikým nemaže.

Žena údernice

...vysoká, ztepilá, vítr si pohrával s kadeřemi na jejích svalnatých lýtkách

Fakt pěkné, moc jsem se nasmála. A připomnělo mi to, jak jsem byla malá (5.třída), máma měla po nějakém pekelném trhání zůbů, horečky, antibiotika a ještě nám organizovala takovou malou rozlučkovou párty se spolužákama. Uf! Teprv dnes mi to dochází.

moc pěkné

a taktéž se přidávám, že to znám moooc dobře  

Krásně napsané

a bohužel tak pravdivé... mluvíte mi z duše (a to mám dítko jen jedno :-)

Re: Krásně napsané

Díky. Dvě děti můžou být výhoda. Vzájemně se perou a tím se chvíli zabaví bez vašeho přispění

Jo, jo...

a tak to bude až do smrti.

Re: Jo, jo...

neberte jí naděje

Mé skorodospělé děti mě nechají nyní marodit tak moc v klidu, až se mi to zajídá.

boty na podlaze

Tak mě když syn začne vyskládávat botník, zajásám, že od něho bude aspoň čtvrt hodiny pokoj  Totéž kastroly, pytlíky s rýží, těstovinami atd., jenom musí člověk trochu dávat pozor, kam šlape.