Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

beatrix kiddo

27. 6. 2010 22:27
Kroužení? Těžko!

Jak může kolem matky kroužit jak satelit okolo slunce dítě v kočárku???

Myslám, že když už člověk píše, má věnovat pozornost i takovým detailům. :-/

0 0
možnosti

Jannynov

26. 7. 2009 22:31
snažíte se o nadhled

Ale je to poměrně křečovité, tak jako většina vášho psaní. Proč ta křeč ? Není to škoda ? Z článku čiší prosba o pohlazení, které nějak ne a ne a nepřichází.....V

0 0
možnosti

B-ellana

27. 7. 2009 10:29
Re: snažíte se o nadhled

Díky z názor.

0 0
možnosti

deisi

21. 7. 2009 11:43
Nadhled?

No, Bellano, moc nad věcí nejsi. A upřímné sdělení Tobě osobně vadí nejvíc. Neustále vyžaduješ toleranci. Co to je "skutečné přátelství" ve Tvém pojetí?

Bezmezná tolerance čehokoliv? Asi je saimmi skutečný přítel, když Tě brání takovým způsobem.

0 0
možnosti

B-ellana

21. 7. 2009 12:27
Re: Nadhled?

My se známe? :-)

0 0
možnosti

Kachní Šmatla

21. 7. 2009 0:30
Komunikační šum nebo záměr?

I po několikátém přečtení textu si stále nejsem jistá, jestli se jedná o pouhé nedorozumění nebo záměrné zveličování. Ostatně hyperbola - typická svou výstředností větší než 1 - je patrně očekávatelná u osoby roztržité a právě drobně výstřední ... ale způsob interpretace onoho údajného stěžování si podaná v tomto textu se již blíží spíše mocninné křivce ... a ano, je to celé nějak nakřivo 8-o.

Záměrné přehánění skutečnosti, úmyslné zveličení, nadsázka - to vše lze jistě v literatuře očekávat. Ale převlečení vcelku nevinného konstatování o jednom nepozdravu do slov  jako "okázalé ignorování", "stočení zraku stranou" či  "vymlouvání se na krátkozrakost" to mi už zavání čistě účelovou dezinterpretací. Patrně se plynule přesouváme do roviny sci-fi, nebo snad přišly na řadu bajky? Rv

0 0
možnosti

Zdalia89

21. 7. 2009 8:39
Re: Komunikační šum nebo záměr?

Kachní Šmatlo, Tebe prostě jenom štve, že Tě autorka nepoznala, to je celé. Smiř se s tím, že někteří lidé září a jiní prostě zapadnou v davu.

Bell, super článek, dáš ho také na rodinku?

0 0
možnosti

hlajana

20. 7. 2009 22:16
Není to tak těžké

Myslím si, že dívat se kolem sebe a vidět není zas tak těžké. Nevidí ten, kdo vidět nechce.

Při čtení článku se mi vybavila dávno zapomenutá písnička Václava Neckáře Kdo je kdo:

 "Proč se stává, že nikdo téměř nepozná, kdo je kdo, proč každý z nás myslí sám jen na svůj cíl..." a  

"Dívej se mi do očí, než se Země otočí párkrát, proč se lidi neznají, přestože se potkají víckrát..."

0 0
možnosti

B-ellana

20. 7. 2009 22:25
Re: Není to tak těžké

Jak říká jedna moje oblíbená literární postava: možná není a možná taky je :-)

0 0
možnosti

MarketaP

20. 7. 2009 21:45
Jeden rodinný trapas

Jsem osoba poměrně výrazná, jednu dobu jsem vedla tábor pro středoškoláky, jezdila na fantasy akce atd., takže se ke mě hlásila spousta lidí, kteří mě poznávali a a já je ne. Obvykle se mi to podařilo uhrát několika obecnými vítacímu frázemi, při kterých jsem zuřivě pátrala, kdo to asi je a odkud ho znám, a někdy jsem se prostě zeptala, kde jsme se viděli.

No a sedím si takhle v Brně na nádraží, jedu po víkendu od našich do Prahy, kde jsem studovala. Najednou mi vstoupí do zorného pole dívka a "Ahoj, jak se máš? Dlouho jsem se neviděly" ... zuřivě mi to šrotuje, pátrám, pátrám, nenacházím, "Připomeň mi, odkud se známe." "Já jsem přece tvoje sestřenice Zuza!"

No, aspoň máme oblíbenou rodinnou historku.

0 0
možnosti

B-ellana

20. 7. 2009 22:05
Re: Jeden rodinný trapas

Půvabná historka :-)

0 0
možnosti

adelaide k.

20. 7. 2009 21:41
Chápu...

ono je to v mírně pozměněném vnitřním světě často hezčí, než v realitě.

A pak že náhody neexistují...

0 0
možnosti

saimmi

20. 7. 2009 21:41
Autorko souhlas naprostej

To že někoho přehlédnu, neb jsem ve světě svých myšlenek, či dávám pozor na dítě, případně se živě bavím s přítelkyní, přítelem je naprosto normální. Opravdu nejsem superwomen abych měla i "voči" všude po lebce a stačila vše sledovat........

To že někdo kritizuje, uráží apod. za to, že někoho přehlédnu je blbost toho člověka......  Není problém, na mě zavolal, poklepal mi na rameno........

Kdo chce psa bíti hůl si vždy najde........

0 0
možnosti

dino_na_idnes

20. 7. 2009 20:06
Karma od mimoně

Tyhle příhody mám též, jen mi chybí ta děcka na výmluvu.

Výčitky od kamarádů typu "šel jsem proti tobě, díval ses přímo na mě a neodpověděls na pozdrav" se sem tam vyskytnou. Holt co je platné, že se dívám kolem, když jsem uzavřen ve svém světě myšlenek a smysly používám jen k tomu, aby mě nepřejelo auto. Další takový moment je, když si uvědomím, že už nejspíše půl minuty upřeně zírám na někoho v metru... tedy aspoň to tak dotyčnému připadá, těžko se vysvětluje, že to není osobní, že se jeho pozice prostě jen shoduje s místem, kam jsem odložil zrak. :-)

0 0
možnosti

pralinka_rumova

20. 7. 2009 16:16
To se mi stává taky,

nemusím mít ve vleku děcka a nákup. Jen si tak myslím na své záležitosti. A navíc špatně vidím na dálku. Občas trapas na druhou. Ale většina známých to ví, takže se ke mně stále hlásí;-)

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS