Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Po kom ty děti jsou?

Podobná otázka mě napadla nedávno. Omývala jsem právě radostně jásajícímu miminku zadnici pod tekoucím proudem vody, když se mezi dveřmi koupelny zjevila prvorozená, jež si do té doby nadprůměrně tiše a klidně vystřihovala u svého stolečku ze Sluníčka vláčky.

  Vystřihování je její oblíbená činnost. Při manipulaci s nůžkami je zhruba stejně zručná jako já, takže vystřihování postrádá nezbytnou preciznost a výsledek obvykle bývá poněkud tristní. Agátu však netrápí, že místo vláčku nastříhá řezanku, baví se hlavně samotným procesem vystřihování, nikoliv pohledem na finální produkt. Náš malý filosof zřejmě usoudil, že cesta je cíl. 

  Agáta pozoruje mou činnost a radí mi, kterak správně očistit kojence od výměšků. Pak mi mezi řečí sdělí, že si nemůže učesat culíky. Soustředěna na manipulaci s dětskou sedinkou nepochopím její sdělení. Upřesní tedy, že má krátké vlásky. Souhlasím s ní, vlásky nemá dlouhé, původně chlapecký sestřih jí teprve dorůstá, aby mohla nosit své oblíbené sponky a gumičky.  

   Když Agi neuspokojí má nedostatečná reakce, sděluje mi naléhavě, že stříhala.  

   „Ano, miláčku,“ bručím chápavě, „stříhala jsi vláčky.“ 

  „Stříhala,“ souhlasí Agáta spokojeně. „Vlásky,“ dodá. 

  „Vláčky,“ opravím ji nepřítomně, ale přesto mi pohled mimoděk sjede k její hlavě. Leknutím málem upustím mimino do výlevky. Agáta skutečně stříhala vlásky. Na několika místech má na hlavě lysiny.  

  „Maminko, ty pláčeš?“ ptá se starostlivě.  

  Lomím nad ní rukama a tážu se, co ji to posedlo.  

  „Chtěla jsem mít vlásky jako maminka,“ odvětí nevinně. Proti této dětské logice nemohu nic namítat. Smetu náhodně poházené pramínky světle hnědých kadeří a chopím se strojku na stříhání vlasů. Sjednotíme s dcerou účes. Vypadáme jako dva uprchlíci z trestnice. Můj muž před námi pro jistotu schová střihací strojek i nůžky. 

  Po kom jenom jsou? Kdybychom jim dali indiánská jména, nazývali bychom je Velkou uřvanou a Malou uřvanou. Anebo by se prostě mohly jmenovat Dvě zrcadla. Vidím se v nich. Ve chvílích, kdy mě vytáčejí do běla, kdy se vzteky zakusuji do nohy od stolu a drásám nehty linoleum, si uvědomuji, že urputný svit v jejich očích je odrazem mého vlastního pohledu.  

  Dohánějí mě k výbuchům nepříčetnosti a vláčejí mě temnými propastmi zoufalství. Tím, jak jsou mi podobné. Tím, jak proti mně používají moje vlastní zbraně. Napodobují dokonce i moje gesta a mimiku. Karin už jako nemluvně uměla sarkasticky povytahovat koutek rtů. A prvorozená Agáta svede takový uražený škleb, že z něj člověku trne až v patách. 

  Děti mi odhalují moje vlastní slabiny. Večer mi Agáta způsobí náběh na srdeční záchvat, když u stříhání nehtů tvrdí, že ji jen samotný dotyk nůžek na neživé rohovině bolí. Vysvětluji jí, že v nehtu nejsou žádná nervová zakončení, tudíž nehet nemůže, prostě nemůže bolet. A už vůbec ne u stříhání. Agáta se hystericky rozpláče a obviní mě z kruté nelidskosti. Nadutě opáčím, že život vyžaduje trochu statečnosti, vrazím jí své koleno mezi lopatky, zkroutím jí ruku za záda a pokračuji v manikúře.  

  Ráno jdu k zubařce. Roztřeseným krokem se potácím do ordinace a hlasem tenčím než průvan pode dveřmi se dožaduji narkózy. Lékařka mne ujišťuje, že zub, jemuž se dnes budeme věnovat, je již zbaven citlivosti, neb je mrtvý a nemá nervy. A mrtvý zub prostě bolet nemůže. Se slzou v oku slevím z požadavku celkové anestézie a hrdinně požádám o lokální umrtvení. Mrtvý nebo živý zub, mě bolí už jen když na zubařském křesle otevřu ústa. Zubařka mi vyhoví. Naštěstí vynechá jakékoliv poznámky o tom, že statečnost je ctností. 

  Často od dětí očekáváme, že budou takové, jací bychom si my sami přáli být. Ale možná bychom měli většinu očekávání přesunout spíše směrem k sobě. A na potomky uplatnit více tolerance. Vždyť pokud nám zrovna hrají na nervy jak na struny citery, je dobré si připomenout, po kom ty děti vlastně jsou? No přece po nás. 

Autor: Gabriela Chrastilová | středa 8.7.2009 20:10 | karma článku: 28,05 | přečteno: 4628x
  • Další články autora

Gabriela Chrastilová

Být jako vakovlk

Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích (chudáci, co dopadli stejně jako ty moje neurony).

28.8.2011 v 8:00 | Karma: 14,29 | Přečteno: 1741x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Hlavně přirozeně

Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab (porodních).

17.8.2011 v 16:44 | Karma: 13,74 | Přečteno: 1844x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Jak se budu jmenovat?

Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že z hlavy úplně vytěsnila jinou možnost, tedy že by se jí narodila holčička.

16.8.2011 v 19:25 | Karma: 15,90 | Přečteno: 1791x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou

Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).

6.7.2010 v 19:30 | Karma: 14,55 | Přečteno: 1627x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Pět metrů krásy

Jsem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie.

16.3.2010 v 13:30 | Karma: 24,54 | Přečteno: 2657x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Bonding není bondage

Na první pohled vypadají obě slova podobně. Však se také značná část lidí, kterých jsem se ptala, zda se setkali s pojmem bonding, začala pýřit a mumlat cosi o úchylných sexuálních praktikách.

7.12.2009 v 9:10 | Karma: 16,52 | Přečteno: 3425x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Jsem alternativní ženština?

Vždycky jsem se distancovala od zařazení do podmnožiny jurodivých dam v batikovaném hávu. Po přečtení článku kolegyně blogerky Karímy Sadio http://sadio.blog.idnes.cz/c/112184/Holky-alternativky.html jsem zjistila, že se musím postavit pravdě čelem. Nezáleží na tom, co si o sobě myslím. V očích většinové společnosti jsem prostě divná.

26.11.2009 v 15:20 | Karma: 35,02 | Přečteno: 6008x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Pohádky s příchutí exotického koření

Rozhodně to nebyla láska na první pohled. Při našem prvním setkání mě na několik dalších let odradil. Byl afektovaný, vyjadřoval se ve stokrát omletých frázích. Iritoval mě svou zálibou v jasných barvách. V tom, jak sebevědomě kombinoval oranžovou s růžovou.

3.11.2009 v 13:14 | Karma: 12,88 | Přečteno: 2026x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Přeměna

Stmívání pro starší a pokročilé (nebo pro sadomasochisty-začátečníky). Povídka s hrdiny mého dosud nevydaného románu.

3.11.2009 v 12:12 | Karma: 5,87 | Přečteno: 1035x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Čím chci být, až budu velká

Nedávno jsem vyplňovala jakýsi dotazník. Otázky byly snadné, nešlo o test inteligence či znalostí. Přesto jsem se u jedné kolonky zarazila a nevěděla jsem, co vyplnit. Stálo tam: „zaměstnání". Po usilovném přemýšlení jsem nakonec váhavě napsala obligátní zkratku RD. Rodičovská dovolená.

27.10.2009 v 17:07 | Karma: 26,15 | Přečteno: 2861x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Co budu dělat, až moje prsa budou zase jen moje?

Dosud jsem se nepovažovala za matku, pro kterou je prolaktin oblíbenou drogou. Kojila jsem obě dcery spíše z praktických důvodů. Mateřské mléko je vždycky po ruce, má tu správnou teplotu i chuť. Navíc je šité konzumentovi přímo na míru, má optimální složení a celkově je to ideální strava navržená přímo Matkou přírodou.

24.8.2009 v 11:11 | Karma: 32,55 | Přečteno: 3317x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

O kočkách a mateřské lásce

Budeme mít kotě. Nebude to náš první a jak nás znám ani náš poslední přírůstek do smečky zvířat, s nimiž sdílíme domácnost. Přesto zažíváme něco nového. Na rozdíl do našich stávajících chlupatých kamarádek, mourovatý kocourek s bílými ponožkami se narodil kočce mojí kamarádky. A díky tomu se můžu těšit s kočičím miminem už od chvíle, co ještě nevypadalo jako komická miniatura kočkovité šelmy, ale spíše jako mrňavá nanicovatá modrooká myš.

10.8.2009 v 17:45 | Karma: 25,17 | Přečteno: 1972x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Magický experiment

Povídka o zuřivých malých psech, okouzlujích učitelích magie a jednom experimentu, co se zvrhnul...

7.8.2009 v 16:37 | Karma: 8,73 | Přečteno: 1290x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Hypochondrova zhouba

Vždycky jsem byla hypochondr. Stonání mám z dětství spojené s příjemnými okamžiky, kdy ležím ve své posteli, obklopena hrnky s čajem, sirupy na kašel, talířky s ovocem a pochutinami všeho druhu, knihami, časopisy a hračkami.

6.8.2009 v 11:40 | Karma: 23,09 | Přečteno: 1659x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Jsem sociální idiot

Jedna moje vlídná kamarádka tomuto stavu říká „roztržitá intelektuálka". Ale já vím své. Jsem mimoň.

20.7.2009 v 15:37 | Karma: 25,66 | Přečteno: 3406x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Minulý život

Určitě něco bylo. Život před životem s našimi dětmi... Marně se snažím nahlédnout přes šedavou clonu sklerózy a vybavit si nějaké detaily.

13.7.2009 v 19:45 | Karma: 23,75 | Přečteno: 1972x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Když odejde přítel

Bolí to. Přítel je přítel. Bez ohledu na to, že má čtyři nohy a teplý kožíšek na zimu i léto.

17.4.2009 v 15:12 | Karma: 28,58 | Přečteno: 2477x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Jak mě zprznil Vinnetou

Aneb raději jsem neměla ten román číst ...

2.4.2009 v 22:55 | Karma: 34,88 | Přečteno: 6626x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Co všechno jste chtěli vědět o porodu doma a báli jste se zeptat

Nechtěně se stávám mluvčí celé početné skupiny českých „domarodiček“, neboli žen plánovaně porodivších doma. Nemám tuto pozici ráda. Vážně ne. Připadám si v ní nepatřičně. Nedokáži mluvit za celý názorový tábor příznivců přirozeného porodu. A ani nemůžu.

22.3.2009 v 18:48 | Karma: 27,60 | Přečteno: 3906x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Chrastilová

Nehodíš se? Budeš zredukován!

Na nejmenovaném diskusním serveru jsem se začetla do zajímavého životního příběhu. Jistá matka čekala dvojčata. Jednomu z dvojčat byla na základě amniocentézy (odběru plodové vody) diagnostikována vrozená vývojová vada. Downův syndrom.

17.3.2009 v 15:30 | Karma: 27,81 | Přečteno: 3636x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 27
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2722x
Matka, manželka, kynoložka, kočkomilka, buddhistka, sympatizantka normálního porodu, sáríholička, nadšená divačka bollywoodské kinematografie. Autorka knih pro maminky (Agáta a já, Eroika 2008) i pro ostatní lidi a ne-lidi (Smrtí život začíná, Jota 2010). Spoluautorka knihy Bonding - porodní radost (DharmaGaia, 2011).
Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť.
Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz