Jak mě zprznil Vinnetou

2. 04. 2009 22:55:05
Aneb raději jsem neměla ten román číst ...

Na dospívající dívku jsem mívala bizarní literární vkus. Přezíravě jsem pohrdla vším, co jen trochu zavánělo krajkou, princeznovskou korunkou a prvními polibky. Pravda, v době mé puberty ještě nebyl trh zaplaven romantickými trháky, kde je hlavním hrdinou melancholický upír s tubou gelu na vlasech. Kdyby bylo Stmívání publikováno o dvacet let dříve, vznikla by snad u mě patologická fixace na bledé muže s nedostatkem červených krvinek. Možná by se mi tak žilo lépe.

Já však měla smůlu. Ve vývojovém období charakterizovaném sklonem nenasytně se vrhnout i na četbu návodu na přípravu pudinku či etikety na čisticím prostředku, se mi do rukou dostaly knihy Karla Maye. A já byla chycena, lapena, uchvácena a doživotně ztracena. Přiznám se, že jsem se zamilovala. Ne do Vinnetoua, ale do jeho pokrevního bratra Šárlího. Milovala jsem jeho germánský vzhled, dobré srdéčko a především ideály bratrství, mezilidské lásky a rasového pochopení.

Chtěla jsem být jako on. Ne že bych toužila stát se zálesákem. K pobytu v přírodě jsem odjakživa měla velmi rezervovaný vztah. Rovněž jsem i ve své dětské mysli chápala, že moje budoucí pracovní kariéra se bude těžko odehrávat ve znamení střelby z opakovačky, lovu medvědů a útěků ze zajetí proradných Kijowů.

Avšak myšlenka čistého přátelství až za hrob, studánkově průzračných citů k blízké osobě a vztahů založených na věrnosti, cti a nehynoucí loajalitě, se mi vryla hluboce do vědomí. Díky knihám Karla Maye jsem doživotně hendikepovaná touhou po přátelské náklonnosti, která by neznala hranic.

Už mi není jedenáct. Místo napínavých příběhů z Divokého západu čtu knihy o výchově psů, koček a dětí. Místo koně Hatátitly máme firemní motorové vozidlo, místo pušky v rukou třímám vztekající se batole a místo grizzlyho na mě útočí brebentící předškolák. Prostě jsem dospělá. Velká holka.

Ale pořád od svých kamarádů čekám, že vezmou nůž, naříznou si zápěstí a spojí svou krev s mou. Že mi budou krýt záda, až budu kličkovat před kulkami nepřítele. Že mě utěší, až budu raněná. Že budou strážit má tajemství a na oplátku se mi svěřovat se vším, co jim běží hlavou.

Přátelé občas vezmou nůž. Zabodnou mi ho mezi lopatky. Krve je u toho spousta, ale rány mi pak nikdo neošetří. Nanejvýš se mi dostane dobře míněné připomínky, že tak to v životě chodí.

Asi je to tím, že nejsem Old Shatterhand. A Vinnetouů je zoufale málo.

Ale já se nedokážu vzdát. Stále čekám s nabídkou pokrevního sesterství. Ušlechtilý Apač mi totiž změnil život.

Zdá se, že nadobro ...

Autor: Gaurí Chrastilová | čtvrtek 2.4.2009 22:55 | karma článku: 34.88 | přečteno: 6626x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 371 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 294 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2722
Matka, manželka, kynoložka, kočkomilka, buddhistka, sympatizantka normálního porodu, sáríholička, nadšená divačka bollywoodské kinematografie. Autorka knih pro maminky (Agáta a já, Eroika 2008) i pro ostatní lidi a ne-lidi (Smrtí život začíná, Jota 2010). Spoluautorka knihy Bonding - porodní radost (DharmaGaia, 2011). Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť. Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...