Hlavně přirozeně
Sama sobě se divím, že se ještě divím, po zkušenostech, které mám díky nošení sárí. Kdybych dostávala korunu za každý dotaz, zda proto, že nosím sárí (a koukám se na ty rozjuchané příšernosti indické kinematografie), chci žít (jako) v Indii, mám hned obnos na koupi nového hedvábného mazlíka. Přitom by nikoho nenapadlo zeptat se nositelů džínsů a konzumentů hollywoodské produkce, zda se chtějí přestěhovat na americký západ. A o ženách oblibujících si harémové kalhoty si taky nikdo hned nepomyslí, že by chtěly žít v harému (mně tedy při pohledu na harémové kalhoty napadne akorát otázka, zda jejich nositelka střihem oděvu maskuje nutnost nosit nacucanou inkontinenční plenu).
Ale vraťme se od sáríholismu a módního pekla zase k porodům.
Stejně tak, jako netoužím po tom plácat na poledním slunku placky v nějaké zapadlé radžasthánské vesnici, netoužím ani po návratu k dobám, kdy se lidi myli v potoce a o kvalitní výživě a lékařské péči si mohli nechat jenom zdát.
Ne že by se mi dnešní doba tolik líbila a ne že bych k ní neměla několik kritických připomínek, ale v zásadě si nestěžuju, protože mi mnoha ohledech vyhovuje. Třeba právě v tom, že si můžu (víceméně svobodně, i když ne bez určité potřebné dávky kverulantského odhodlání) vybrat péči v těhotenství a při porodu. Že s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu a podmínkách, ve kterých žiju, můžu zvolit takovou variantu porodu, která mi vyhovuje a kterou považuji za nejbezpečnější pro sebe i svoje dítě.
Takovouto možnost volby bych v oněch domněle adorovaných dřívějších pochopitelně neměla, tudíž jsem ráda, že nežiju dřív, ale dnes.
Koneckonců, on takový moderní domácí porod už moc nevypadá jako domácí porod našich prapředků, už třeba jen proto, že dnešní těhotné mají v našich zeměpisných šířkách a délkách přístup k dobré stravě (a jako bonus můžou zobat vitamíny a minerály v pilulích), mají dostupnou lékařskou péči, nedřou na poli, ale dopřávají si těhotenské jógy… a porodní báby mají k dispozici krom svých šikovných rukou ještě zdravotní vzdělání a vybavení… a k tomu mobil, kterým můžou kdykoliv zavolat sanitku.
Už ani ten porod doma prostě není, co dřív býval.
To však nemění nic na faktu, že nevidím jediný důvod, proč uměle a zbytečně zasahovat zvenčí do něčeho, co funguje samo od sebe. A mezi takové záležitosti, které příroda vymyslela vcelku inteligentně, patří i porod, který v nějakých 85 nebo 90% případů může probíhat zcela bez intervencí, protože ho tělo prostě „umí“. A v těch zbylých procentech je třeba využít dobrodiní moderní lékařské vědy a být rád, že máme onu zmiňovanou možnost volby.
PS: Nositelkám inkontinenčních harémovek se omlouvám a chápu, že je to pohodlné :-)
PPS: Kdybyste mě chtěli potěšit, používejte místo slovního spojení přirozený porod raději normální porod.
PPPS: A kdybyste se chtěli pobavit/ podivit se/ rozšířit si obzory (dle libosti a individuálního zaměření), můžete si počíst zde: http://ona.idnes.cz/on-line-rozhovor-s-gynekologem-petrem-janku-fz9-/odpovedi.asp?t=JANKU4
Gabriela Chrastilová
Být jako vakovlk
Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích (chudáci, co dopadli stejně jako ty moje neurony).
Gabriela Chrastilová
Jak se budu jmenovat?
Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že z hlavy úplně vytěsnila jinou možnost, tedy že by se jí narodila holčička.
Gabriela Chrastilová
Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou
Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).
Gabriela Chrastilová
Pět metrů krásy
Jsem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie.
Gabriela Chrastilová
Bonding není bondage
Na první pohled vypadají obě slova podobně. Však se také značná část lidí, kterých jsem se ptala, zda se setkali s pojmem bonding, začala pýřit a mumlat cosi o úchylných sexuálních praktikách.
Gabriela Chrastilová
Jsem alternativní ženština?
Vždycky jsem se distancovala od zařazení do podmnožiny jurodivých dam v batikovaném hávu. Po přečtení článku kolegyně blogerky Karímy Sadio http://sadio.blog.idnes.cz/c/112184/Holky-alternativky.html jsem zjistila, že se musím postavit pravdě čelem. Nezáleží na tom, co si o sobě myslím. V očích většinové společnosti jsem prostě divná.
Gabriela Chrastilová
Pohádky s příchutí exotického koření
Rozhodně to nebyla láska na první pohled. Při našem prvním setkání mě na několik dalších let odradil. Byl afektovaný, vyjadřoval se ve stokrát omletých frázích. Iritoval mě svou zálibou v jasných barvách. V tom, jak sebevědomě kombinoval oranžovou s růžovou.
Gabriela Chrastilová
Přeměna
Stmívání pro starší a pokročilé (nebo pro sadomasochisty-začátečníky). Povídka s hrdiny mého dosud nevydaného románu.
Gabriela Chrastilová
Čím chci být, až budu velká
Nedávno jsem vyplňovala jakýsi dotazník. Otázky byly snadné, nešlo o test inteligence či znalostí. Přesto jsem se u jedné kolonky zarazila a nevěděla jsem, co vyplnit. Stálo tam: „zaměstnání". Po usilovném přemýšlení jsem nakonec váhavě napsala obligátní zkratku RD. Rodičovská dovolená.
Gabriela Chrastilová
Co budu dělat, až moje prsa budou zase jen moje?
Dosud jsem se nepovažovala za matku, pro kterou je prolaktin oblíbenou drogou. Kojila jsem obě dcery spíše z praktických důvodů. Mateřské mléko je vždycky po ruce, má tu správnou teplotu i chuť. Navíc je šité konzumentovi přímo na míru, má optimální složení a celkově je to ideální strava navržená přímo Matkou přírodou.
Gabriela Chrastilová
O kočkách a mateřské lásce
Budeme mít kotě. Nebude to náš první a jak nás znám ani náš poslední přírůstek do smečky zvířat, s nimiž sdílíme domácnost. Přesto zažíváme něco nového. Na rozdíl do našich stávajících chlupatých kamarádek, mourovatý kocourek s bílými ponožkami se narodil kočce mojí kamarádky. A díky tomu se můžu těšit s kočičím miminem už od chvíle, co ještě nevypadalo jako komická miniatura kočkovité šelmy, ale spíše jako mrňavá nanicovatá modrooká myš.
Gabriela Chrastilová
Magický experiment
Povídka o zuřivých malých psech, okouzlujích učitelích magie a jednom experimentu, co se zvrhnul...
Gabriela Chrastilová
Hypochondrova zhouba
Vždycky jsem byla hypochondr. Stonání mám z dětství spojené s příjemnými okamžiky, kdy ležím ve své posteli, obklopena hrnky s čajem, sirupy na kašel, talířky s ovocem a pochutinami všeho druhu, knihami, časopisy a hračkami.
Gabriela Chrastilová
Jsem sociální idiot
Jedna moje vlídná kamarádka tomuto stavu říká „roztržitá intelektuálka". Ale já vím své. Jsem mimoň.
Gabriela Chrastilová
Minulý život
Určitě něco bylo. Život před životem s našimi dětmi... Marně se snažím nahlédnout přes šedavou clonu sklerózy a vybavit si nějaké detaily.
Gabriela Chrastilová
Po kom ty děti jsou?
Podobná otázka mě napadla nedávno. Omývala jsem právě radostně jásajícímu miminku zadnici pod tekoucím proudem vody, když se mezi dveřmi koupelny zjevila prvorozená, jež si do té doby nadprůměrně tiše a klidně vystřihovala u svého stolečku ze Sluníčka vláčky.
Gabriela Chrastilová
Když odejde přítel
Bolí to. Přítel je přítel. Bez ohledu na to, že má čtyři nohy a teplý kožíšek na zimu i léto.
Gabriela Chrastilová
Co všechno jste chtěli vědět o porodu doma a báli jste se zeptat
Nechtěně se stávám mluvčí celé početné skupiny českých „domarodiček“, neboli žen plánovaně porodivších doma. Nemám tuto pozici ráda. Vážně ne. Připadám si v ní nepatřičně. Nedokáži mluvit za celý názorový tábor příznivců přirozeného porodu. A ani nemůžu.
Gabriela Chrastilová
Nehodíš se? Budeš zredukován!
Na nejmenovaném diskusním serveru jsem se začetla do zajímavého životního příběhu. Jistá matka čekala dvojčata. Jednomu z dvojčat byla na základě amniocentézy (odběru plodové vody) diagnostikována vrozená vývojová vada. Downův syndrom.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2722x
Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť.
Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz