Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou

6. 07. 2010 19:30:50
Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).

První knihu jsem napsala už coby dítě. Byla to pohádka o statečném Honzíkovi, který zabil draka, aby osvobodil půvabnou Mařenku, co „měla nožki jako špejlki“ (ne, nebyla zdravotně postižená, tento tělesný rys byl v mé dětské nezkažené mysli známkou té nejvyšší fyzické krásy).

Poté jsem napsala několik dobrodružných románů, například o pejskovi, co se ztratil a hledal cestu domů (vím, omleté téma, ale v sedmi letech je těžké přijít s něčím novým a originálním... a kdyby jen v sedmi letech, ono je to těžké pořád).

Ačkoliv jsem již odmalička tíhla k próze, občas jsem podlehla i sladkému mámení tvorby v řeči vázané. Moje poetické pokusy měly svoje nesporné kouzlo. V osmi letech jsem napsala rozkošnou báseň s názvem Moje matka:

Já pilnou matkou mám

A jinou nehledám.

Než aby si kožich koupila.

Ona mi radši najíst dá.

Když moje matinka četla tyto řádky, plakala. Tehdy jsem se domnívala, že dojetím. V mladické sebestřednosti jsem si nevšimla, jak jí cukají koutky úst.

Druhá vlna okouzlení poezií přišla ruku v ruce s pubertou a rozjitřenými hormony. Skládala jsem tklivé rýmovačky o lásce a krutém světě, který nechápe křehkou duši mladého nadějného literáta.

Ve škole pod lavicí jsem pak do sešitu, co se maskoval jako Přírodověda, sepsala několik humoristických příběhů ze života.

Psaní jsem brala jako všední součást života. Když jsem se chtěla tvůrčím a uměleckým způsobem vyjádřit, zpívala jsem, nebo jsem s dramatickým souborem „dělala divadlo“. Psaní nebylo umění. Psaní prostě bylo.

Propsala jsem se gymnáziem i univerzitou. Pak jsem se stala matkou a psaní dočasně ustoupilo stranou. Nejen psaní. Potlačila jsem úplně všechno, co přímo nesouviselo s přežitím.

Jenže pak to stejně muselo ven. Když bylo prvorozené půl roku, využila jsem asi třicetiminutového volna, které se náhodu objevilo mezi hustě naskládaným sledem mých každodenních povinností a napsala jsem první článek ze života utahané matky na mateřské dovolené. S rozechvělým srdcem jsem ho zveřejnila na Síti.

A zase jsem se chytla. Stará potřeba byla zpátky a já jsem zase měla svůj paralelní život, svoje psaní.

Mapovala jsem svoje rodičovská selhání a cítila jsem úlevu, protože napsané to vždycky vypadalo bláznivě a mohla jsem se tomu zasmát. A navíc se mým příhodám občas zasmál i někdo jiný, čímž se moje potěšení násobilo.

Nejlepší věci v mém životě ke mně přicházejí samy, takže i vydání knižní prvotiny proběhlo téměř samospádem. Mám dojem, že všichni okolo mě se snažili a pomáhali mi a já se prostě svezla s vlnou, co se kolem mě valila.

Konečně na mě mohla být maminka pyšná a mohla se chlubit sousedkám. Mohla jsem chodit do knihkupectví a nenápadně korzovat kolem regálů a ujišťovat se, že kniha s mým jménem na přebalu skutečně existuje. Pár lidí mě pochválilo, pár se podivilo, co to dnes vychází za blbosti. Honorář za knihu mi zaplatil náklady na druhý porod. Vedoucí místní knihovny se na mě začala spiklenecky usmívat.

Život se mi nijak nezměnil. Moje kniha se nestala hvězdnou prvotinou roku ani mi nevolali z televize, že se mnou chtějí natočit rozhovor.

Život se mi nezměnil, ale příjemně zapadl do starých kolejí. Už zase píšu v době, kdy bych se měla věnovat ctnostnějším zájmům. Nemaskuji se už pod lavicí, zato se schovávám před dětmi a kradu si svoje půlhodinky.

Občas, v pošetilých chvilkách, si hýčkám naději, že se všechny moje rukopisy dočkají svého momentu slávy a přesunou se z hard disku počítače na papír a pokud možno i mezi tvrdé desky. Pečuji o své hrdiny jako o vlastní děti a přeji jim, aby se jednou mohli vydat do světa a ukázat, co v nich je.

Ráda vyprávím příběhy. Sobě a hlavně ostatním. Doufám, že na mě moje skutečné děti jednou nebudou vzpomínat jako na příšernou osobu, která jim neustále ukazovala záda a místo toho, aby konečně umyla okna, prodlévala s nepřítomným výrazem ve vlastních světech. Doufám, že se nebudou zlobit, že část příběhů píšu o nich.

A hlavně doufám, že o moje příběhy budou lidi stát. Protože kniha bez čtenáře je mrtvá. A já mám raději živé věci.

Autor: Gaurí Chrastilová | úterý 6.7.2010 19:30 | karma článku: 14.55 | přečteno: 1627x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 328 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2722
Matka, manželka, kynoložka, kočkomilka, buddhistka, sympatizantka normálního porodu, sáríholička, nadšená divačka bollywoodské kinematografie. Autorka knih pro maminky (Agáta a já, Eroika 2008) i pro ostatní lidi a ne-lidi (Smrtí život začíná, Jota 2010). Spoluautorka knihy Bonding - porodní radost (DharmaGaia, 2011). Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť. Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...